Nikdy mě Majáles nezajímal. Nebyla jsem typ člověka co by se mačkal mezi davem lidí a křičel na svoji oblíbenou kapelu. Letos to nebylo jiné. Věděla jsem, že Majáles bude, ale neřešila jsem to.

S prvním návrhem na VUT Majáles přišla kamarádka Evča. Těšila jsem se, že ji uvidím a vyrazila jsem. Kupodivu se mi zalíbila kapela Rybičky 48 o které jsem už slyšela, ale nepatří do mého playlistu. V jejím snažení pokračoval kamarád Víťa a sehnal mi lístek na ten tolik známý Brněnský Majáles.

Počáteční nadšení a rozptýlení vystřídala nechuť, protože právě v pátek bylo nesnesitelné vedro. Nicméně lístek byl zaplacen, tak to přece nevzdám. S přítelem jsme vyrazili později a rovnou směr první stage kde hráli UDG. To jsem se ještě nechávala umačkat v davu lidí. Přítel mě ovšem zlákal na nákupy, čemuž jako správná ženská nemůžu odolat. Stánek s majálesovými tričky a už jsme se pyšnili svými prvními úlovky. Tričko s nápisem „Nejsem zlobivá. Ne a ne a neeee“ bylo samozřejmě nutností pro mě.

Směr ke kapele Sto zvířat nás navedl přímo naproti stánku s klobásami. No kdo by odolal? Pro nás stále hladové to bylo jako záchrana po dlouhém bloudění na poušti. Po vydatném obědě jsme poslechli zmiňovanou kapelu Sto zvířat, která mě nijak neuchvátila. Následovala hodinová pauza a přesun k Sherwood.cz stage. Našli jsme klidnější místečko odkud byl výhled akorát. Nesmím zapomenout zmínit, že právě v tenhle čas jsem se dozvěděla výsledky přijímacích testů na VŠ. Byly nad moje očekávání.

Kapela MIG 21 ve mně vyvolala chuť na langoše….Nebo to možná bylo tím, že auto s nápisem Langošárna stálo přímo přede mnou? Další nacpání se a konečně moje vytoužená kapela Nightwork. Už jednou jsem jejich koncert absolvovala a moc mě bavil, proto to nadšení. Zazpívala jsem si, zablbnula a nastal čas odcházet pomalu domů.

Cestou zpět mě udolaly psí oči mého partnera, a tak jsem svolila ke koupi světelného meče. To jsem ještě nevěděla, že nás celou cestu domů budou provázet jeho zvukové efekty a neustálé rozsvěcení meče. Na oplátku jsem se já zastavila u stánku s bižuterií a vybrala si dvoje nádherné náušnice. Na hlavním nádraží nám zbývalo pár minut do příjezdu rozjezdů a my je využili opravdu stylově. Asi deset minut jsme se marně snažili vysvětlit vietnamské prodavačce jaké chceme pití. Dojezd domů z posledních sil a pád do postele dovršil můj první majálesový zážitek. Za rok se těším zase.